V úterý ráno jsme se s Mílou a Rori vypravili na cestu za ženichem. Bohužel bez progesteronových testů (dle kterých se dá zjistit, který den bude fena svolná ke krytí), neboť na Velikonoce v době svátku, se mi je nepodařilo zajistit. Tak jsme jeli jen na radu veterinářky a v 11. den háraní, který je doporučovaným krycím dnem ve všech materiálech, které jsem prostudovala. Do Holandska – městečka Vogelwaarde za Ghyrem a jeho rodinou jsme dorazili v podvečer, nadšení a napnutí, jak bude seznamování probíhat.
Rori i Ghyro si náramně rozumněli, hráli si na zahradě, dokonce měli i fanoušky v podobě oveček a jehňat od sousedů, ovšem když se Ghyro, který o Rori zájem měl, přiblížil, jakože na věc, Rori se rozhodla, že je ještě moc brzy a rychle ho zpražila. Poté už se věnovala pouze pasení králíka, který byl ve výběhu na zahradě. Dokonce to dělala s takovým nadšením a vzrušením, že jsem pojala podezření, že zřejmě králíka nikdy neviděla, nutno podotknout, že jich Milan se svým tatínkem chovají asi sto od nejmenších po větší a Rori je v králíkárně pravidelným hostem. Úterní návštěvu jsme tedy ukončili.
Poté jsme se jeli ubytovat do hotelu v Antwerpách, který byl zhruba 45 minut od Vogelwaarde. Ubytování bylo pěkné, ovšem v ne moc lákavé lokalitě, kdesi na překladišti, takže v okolí žádná zeleň, jen obří přepravní kontejnery a zástupy kamionů. No co, jsme tu jen na dvě noci, tak to bude bez procházek po okolí.
Druhý den ráno jsme jeli opět navštívit ženicha, ovšem ještě s domluvenou zastávkou u veterináře, aby Rori odebral krev na progesteronové testy, abychom věděli, jak na tom skutečně jsme. Ovšem dopravní situace v Antwerpách nebyla našemu plánu přívětivá. Tudíž jsme díky nehodě několika nákladních vozidel strávili zhruba 2-3 hodiny v koloně. Veterinář měl čas bohužel jen ráno. Operativně jsme tedy s Carolou (paničkou Ghyra) dohodli, že zkusí kontaktovat ještě jinou veterinární kliniku v jiném městě, zda můžeme na testy zajet tam, ale prvně, že se stavíme, zkusit, zda si to Rori nerozmyslela. Tentokrát už si psíci ani nehráli, takže bylo rozhodnuto o odběru krve.
Výsledky měly být zhruba do hodiny, takže jsme se rozhodli na ně u Caroly počkat, abychom se dohodli co dál, ovšem klinika měla zřejmě mnoho práce, takže když jsme ani po dvou hodinách neznali výsledek, jeli jsme domů s tím, že mi Carola pošle výsledek textovkou.
Po cestě jsme se zastavili v holandském městečku Hulst, prohlídnout si tamní mlýn a historické centrum.
Tam také dorazila sms, ze které bylo patrné, že buď můžeme jet rovnou domů, nebo se náš pobyt v Holandsku – Belgii protáhne, neb nakrýt druhý den a jet domů, jak bylo v plánu, bylo nereálné. Hodnota progesteronu v krvi byla pouze 2, přičemž fena se nakrývá, když hodnota vystoupá nad 8-10 a výš.
Poté co jsem si poplakala a v duchu si milionkrát vynadala, že jsme v úterý ráno ještě nešli k veterináři v čr a nepočkali si na testy a vyčetla si všechny co by, kdyby, jsme se dohodli, že ještě do soboty zůstaneme. Byla tu velká naděje, že pokud bude progesteron stoupat, pak bude možná pátek, či sobota už vhodný den.
Na čtvrtek jsme s Carolou domluvili pauzu v “randění” s tím, že se psíci uvidí až v pátek, protože dle výsledků by setkávačka ve čtvrtek neměla cenu. Ve středu odpoledne, po příjezdu na hotel jsem našla jiné ubytování v podobě rodinného penzionu v menším holandském městečku jménem Westdorpe a zarezervovala další dvě noci. Psychicky už jsme to začali brát spíše jako dovolenou :)
Ve čtvrtek ráno jsme si tedy sbalili věci a opustili hotel v Antwerpách, po cestě jsme se ještě stavili v Anwerpské ZOO, která je umístěna v centru města. Bohužel do ZOO nebyl povolen vstup pejskům. A abychom měli alespoň nějaké cestovatelsko-objevovací vyprávění, tak byl do ZOO vyslán Míla i s foťákem a já měla poté v autě svou soukromou procházku po ZOO pomocí pořízených snímků I s osobním průvodcem, a ještě jsme ušetřili 22 euro za druhý vstup JJá a Rori jsme si mezitím prošly Antwerpy a Rori si zablbla s chodníkovým vodotryskem.
Poté jsme se vypravili hledat ubytování. Městečko Westdorpe je velmi pěkné, klidné, každý se zná s každým a každý je také velmi přívětivý. V penzionu De Tukker se nám tudíž velmi líbilo. Pohodovou atmosféru podtrhla také minizoo na náměstí, takový mini Tierpark, kde byly k vidění dvě obézní miniprasátka, spoustu králíčků, slepic, kachen a hus, také kozy s kůzlaty, ovce s jehňaty a lama. Zvláště Míla byl, společně s místními dětmi, nadšeným a pravidelným návštěvníkem tohoto koutku :D :D :D
Večer jsme se šli projít podél přeplavního kanálu, kde jsme viděli několik obrovských lodí. Okruh to byl poměrně dlouhý, takže jsme se domů vrátili už za tmy, pořádně unavení a napnutí na příští den. Nutno podotknout, že jsem celé dva dny Rori snažila domluvit, ať nedělá drahoty, že je to životní šance J
V pátek, v den svých 4. narozenin, se z auta vyhrnula úplně jiná fenka, nadšeně běžela k plotu za Ghyrem, mohla se uvrtět ocáskem a ukňourat.. že by? Když jsme je potom pustili k sobě, bylo jasné, že progesteron je na své optimální hranici a že by se mise mohla podařit. Rori s Ghyrem si hráli jak malá štěňata, provokovali se (video z namlouvání ZDE) A za chvilku TO stalo, popisovat detaily netřeba J Odjížděli jsme konečně s dobrým pocitem a v daleko pozitivnější náladě.
V sobotu odpoledne při cestě domů jsme se u Ghyra ještě zastavili pro případ, že by si to naši milenci chtěli zopakovat (pro pojistné překrytí) a zadařilo se podruhé.
Takže teď už jsme k vysněným štěňátkům zas o kousek blíž, nezbývá než doufat, že se malé válečky za 28 dní objeví na sono vyšetření v Rorinčině bříšku. Držte palce!
