NVP Ostrava

NVP Ostrava

 

Naše výstavní premiéra v Ostravě

Na výstavu do Ostravy jsme se moc těšili, měla to být Rorinky výstavní premiéra a navíc opět setkání s naší rodinkou. S námi se jela vystavovat i Freyka s Ájou.

Dorazili jsme už v pátek navečer, pejsky nechali na hlídání u tety, kde jsme nocovali a vyrazili do víru ostravského nočního života pod vedením tety Algidovic. Našim cílem byla tolik slavná Stodolní ulice, tož abychom se doma mohli chlubit, že my už tam byli:-) No, taková normální ulice, ve které je v každém baráku bar a po ulicích slečny á la Paris Hilton a kluci obdobní, no zkrátka a dobře jsme se tam moc nehodili, vyfotili jsme se alespoň s nápisem Stodolní a vyrazili do jedné z bočních uliček do francouzské vinárničky, tam popili, no a povídali a povídali o těch našich čtyřnohých zlobidlech.

Pak Lucku napadlo, že se půjdeme podívat na místo zítřejšího činu, tedy na výstaviště Černá Louka, abychom to zítra snáze našli (no, druhý den jsme přijeli z jiné strany, takže nám noční prohlídka byla v tomto směru k ničemu, ale neva :-)), potom jsme koukli ještě na náměstí a šup domů, ale ouha, přímá tramvaj nám odjela před patnácti minutami a jiná přímá už nejede. No, tak nezbylo než doufat, že ještě něco pojede. Nasedli jsme do tramvaje, která přijela, naše průvodkyně vystoupila po několika stanicích a dál už to bylo na nás. Vystoupili jsme na opuštěné zastávce někde v ještě opuštěnější části města, kde jsme měli počkat na údajnou další tramvaj, která by nás dovezla až do Hrabůvky, kde jsme nocovali. S nadějí jsme spěchali k jízdnímu řádu, jestli nějaká taková jede. Jela, ale až za 40 minut a žádná jiná. Co pět minut jsme střídavě chodili kontrolovat řád, jestli tam třeba není nějaká skrytá výluka (v pátek nejede a podobně), nebyla, a tak nezbývalo než čekat. Znervózňoval nás fakt, že na zastávce kromě nejistého cizince, který se utěšoval tím, že my čekáme taky, nikdo jiný nebyl (takže jen my tři stateční já,Míla a Ája. No, nebudu napínat, dorazila, sice s mírným zpožděním, které nás znejistělo ještě o něco víc, ale dorazila. Pak ještě vyvenčit hafuty a spát.

Druhý den jsme vyrazili ráno, abychom tam byli co nejdřív a mohli zabrat místo, bohužel navigace zklamala a dvakrát nás navedla na nejspíš již neexistující most, který nás nutila překonat, zase jsme díky její zmatenosti viděli zblízka ostravské Bazaly (doufám, že se to tak píše, fotbalový fanda nejsem), ale poradit jsme si museli sami. Díky tomu jsme přijeli nějakou vedlejší příjezdovkou, takže jsme se poměrně elegantně vyhnuli čekání ve frontě na parkoviště, ta byla na hlavní příjezdové komunikaci:-)

Teď honem se přihlásit u kruhu a už jen dlouhé čekání až na nás přijde řada. Ještě nás čekal jeden veledůležitý úkol, koupit naší „Pirani“ klec, naštěstí se nám podařilo vybrat fakt pěknou a snad i funkční, takže o chvilku později si Rorinka hověla v prostorné klícce. Dorazili už i Airinkovi, takže se opět povídalo a docela dobře to utíkalo.

Po chvíli už šla do kruhu Dáša s Artíkem. Bohužel Artík vykračoval moc zvesela a dal při chůzi ocásek nahoru, to rozhodčí Václavík velmi vytýkal, tudíž známka VD. Škoda…

No a potom už my, v naší kategorii MLADÝCH bylo celkem 12 fen, panu rozhodčímu se to zřejmě zdálo mnoho nebo nevím, ale každopádně nás ani nenechal proběhnout kolečko, jen nastoupit a po jednom k němu na prohlídku… No, chodím na výstavy k nám do Ml. Boleslavi již léta jako zapisovatelka a ještě jsem se nesetkala s tím, že by rozhodčí nechtěl vidět posuzované fenky v pohybu, co si pamatuji, tak kolečka na začátku se běhaly vždy, pardon pamatuji si i jednu výjimku v kategorii veteránů, kdy ve dvě odpoledne ve strašném vedru paní rozhodčí nechtěla pejsky trápit a stačilo jí jedno pomalé kolečko, ale že by to rozhodčí takto odbyl, tak s tím jsem se tedy ještě nesetkala, byla to naše premiéra a tak mě moc mrzelo, že za sedm stovek poplatku si ani nemůžeme vyzkoušet pohyb v kruhu, no radši to víc nebudu komentovat.

Čekali jsme v postoji, až na nás přijde řada. První ze tří sester šla na řadu Algida, co jsem zaslechla z posudku tak „chybějící zub“ proto VD. A sakra, chybí nám přesně ten samý co ségře, vpravo vzadu nahoře. Druhá šla na řadu Britta, jemná fena - VD. A jako poslední z naší rodiny jsem šla já s Rorinkou. Posudek: chybějící P2 (nečekané, jemnější hlava, jemnější linie trupu – VD. Tak za tyto tři pojmy a za přímý pohyb od rozhodčího a zpět jsme vyhodili tolik peněz? No, asi jsem čekala víc, minimálně víc informací v posudku, než že není mohutná a chybí jí zub, kór v kategorii mladých…?

Konečná bilance naší kategorie z 12-ti fenek, 9 x VD a 3 x V. Ale pozor, že by změna? Pan rozhodčí si žádá naší Algidu a prý si hodnocení rozmyslel… Stejně jako jsem se nesetkala s posouzením bez prvotního pohybu v kruhu, tak jsem se ještě nikdy nesetkala s tím, že by si to pan rozhodčí rozmyslel…??? Takže Algoušek nakonec V4, prý kromě toho chybějícího zubu není důvod, proč by neměla být výborná, ale že když si to rozmyslel, takže už lepší než V4 být nemůže, no komedie:-) Alespoň jedna sestřička tedy zachránila výstavnickou čest naší rodinky. Ale za hodně zvláštních okolností. Holky zapisovatelky se s tím taky moc nemazaly a na diplomu Algidě jen škrtly hodnocení velmi dobrá a nad to škrtnuté napsaly výborná 4… ach ta úroveň. Stále nechápu za 700,- výstavního poplatku aspoň pěkný diplom? Asi bychom chtěli moc…:-(

No a pak následovala ta nejpříjemnější část výstavy – společné rodinné focení.:-) I když v trochu hektičtější atmosféře, protože jak my, tak Airinkovic pospíchali domů, takže vyblejsknout holky pohromadě a šup domů:-)

Myslím, že po přečtení těchto řádků jste dospěli k závěru, že premiéra se nám moc nevyvedla (a hlavně moc nelíbila), ale možná jsme měli, jak se říká jen smůlu na rozhodčího, protože typově vybíral úplně jiné fenky než je Rorinka a její sestřičky, hodně robustní a „ve velmi dobré výživové kondici“. Naše atletky proti nim tudíž moc šancí neměly. No a možná jsme taky měli zkreslené představy a výstavách, tak uvidíme, jak se vyvede příští výstava v květnu v Letňanech:-)

A jak dopadla Ajka s Freykou…? Prozradím pouze výsledek V2 a doufám, že se Ajka dokope k tomu, taky něco sepsat:-)

FOTO ZDE

FOTO od Verči