"Případ Jack"
V následujícím článku se pokusím shrnout události několika minulých týdnů (a pravděpodobně i těch budoucích).
Vše začalo ve středu 23.3. večer telefonátem od Áji, že Jack nechce večeřet, informace pro někoho málo důležitá, pro ty, co znají Jacka podstatná, neboť Jack je velký milovník jídla a to, že nechce jíst je opravdu divné. Když nejedl ani druhý den ráno a ani se nezvedal, vyrazili jsme na veterinu (klinika u Kauflandu), po vyšetření Jacka veterinářka nezjistila nic zvláštního, takže odebrali krev k testování a my čekali na výsledky. Odpoledne volali, že to vypadá na nějaký zánět v břiše a zhoršená játra, takže nám naordinovali jaterní dietu (konzervy a suchary) a antibiotika. Do Jacka se nám bohužel nepodařilo dostat nic jiného než injekční stříkačkou voda. Antibiotika také odmítal, byl však tak zesílený, že se nebránil podání přímo do krku. Druhý den jsme jeli opět na veterinu s tím, že stav se nelepší, ba naopak a že Jackovi neuvěřitelně vyrostl hrudník (vypadal, jakoby spolkl basketbalový míč), na to nám bylo řečeno, že je Jack chrt a že chrti mají velké hrudníky. Měli jsme pokračovat v léčbě, byl pátek večer a já odjížděla na posuzování do Rakouska s tím, že se holky (mamka a Ája) o Jacka postarají a v případě, že se jim nepodaří mu podat antibiotika, tak s ním dojedou na injekční podání, to se také v sobotu stalo, bohužel stav se stále nezlepšoval a Jackův hrudník už nabyl obludných rozměrů, stále jsme byli uklidněni, že se jedná o zánět, pravděpodobně žaludku.
Naštěstí v neděli veterina u Kauflandu, kterou jsme stále s důvěrou navštěvovali, neordinuje, tudíž po neúspěšném podání antibiotik mamka rozhodla, že pojednou na injekci jinam, při rozhodnutí navštívit veterinární klininku Salvus pana doktora Langera při nás stáli všichni svatí. Hned co Jack vešel do ordinace, bylo mamce doporučeno sono a to dokonce i zadarmo, pokud nebude chtít, z důvodu toho, „že se jim ten pes prostě vůbec nelíbí“ (rozhodnutí sestřičky Sylvy). Sono prozradilo jen to, že má Jack v celém obsahu svého břicha a zad tekutinou, skrz kterou není vidět, co se vlastně uvnitř stalo, první diagnóza byla, že má nejspíš přetrhaná střeva. Pro začátek do sebe dostal Jack alespoň nějakou výživu v podobě kapačky. Následoval telefonát mně do Rakouska, abych rozhodla, zda může jít Jack okamžitě na sál, s tím, že je to velmi vážné a že se s velkou pravděpodobností již nemusí probudit. Bohužel jsem posuzovala, takže jsem měla telefon vypnutý a tak mamka ještě obvolala celou naši rodinu, aby místo mě hlasovali, na to jsem se ozvala i já a bylo rozhodnuto, že se jde na sál, i přesto, jak se Jack špatně hojí (nejspíš následky špatné péče v jeho mládí – máme ho až od jeho 4 let).
Mezitím už od nedělního oběda dorazil i pan doktor Langer, aby Jacka operoval, mamce bylo řečeno, že jí zavolají, až bude nějaký výsledek s tím, že čím dýl telefonát proběhne, tím líp pro Jacka.
Zhruba po dvou hodinách zazvonil telefon, že Jack operaci zvládl a diagnóza zněla: PŘETOČENÍ SLEZINY. Naštěstí se slezina nepřetočila úplně, ale stočila se do tvaru U, tudíž to neznamenalo okamžitou smrt, tekutina, která byla na sonu vidět, byl obsah jeho žaludku, který se díky přetočené slezině neposouval dál. Dalo by se říct, že operace proběhla doslova za sekundu dvanáct, možná v rovných dvanáct, neboť Jack měl již močovinu v krvi a druhého dne by se nedožil. Jackovi byla tedy odebrána slezina a z žaludku mu sondou i mimo ní vytekla nahromaděná tekutina (obsahu kbelíku od Primalexu!)
Asi nemusím psát, jak moc jsem chtěla nebýt v Rakousku a být doma u Jacka, vzhledem k tomu, že jsem tam ale nebyla sama a odjet jsem mohla skutečně až po skončení závodů, tak jsem se snažila se maximálně soustředit na všechny závodní výkony a to mi pomohlo alespoň na chvíli nemyslet na to, co se děje doma, kde to mimochodem všichni zvládli naprosto skvěle. Jack si prý v narkóze neuvěřitelně odpočinul, nejspíš se chuděrka konečně po třech, bolestí probdělých nocích vyspal. Mamka říkala, že krásně a spokojeně oddechoval, než se probudil, dokonce i pochrupkával :-)
Cesta z Rakouska mi naštěstí i díky Alče, která jela se mnou a zpátky řídila, utekla neuvěřitelně rychle a kolem druhé hodiny ranní jsem již byla u pacienta, bylo evidentní, jak moc se mu po operaci ulevilo, dokonce i mírně švihal ocáskem, když jsme se k němu šli pomazlit. Druhý den už začal baštit dietní konzervy po miniaturních dávkách a také jsme si byli odpočinout na další kapačce, Jacka jsme také zvážili, po nedobrovolné hladovce vážil jen 27,5 kg (z původních cca 32 kg)...
Jackův stav se začal velmi rychle zlepšovat, začal být opět veselý, jediným problémem byla špatně se hojící, naprosto nesrůstající jizva, která nás zaměstnala na další měsíc, Jackovi operační jizvu celkem 3x přešívali pouze v lokálním umrtvení (byl neuvěřitelně statečný!) a ze mě a ségry se za tu dobu staly opravdové odbornice na každodenní pooperační a hlavně steho-čistící práci. Ája se dokonce naučila i stehy uzlovat k sobě, když se samovolně rozvazovaly :o) ... no, ať dlouho nenapínám nyní po měsíci pravidelných, prvních čtrnáct dní dokonce každodenních návštěvách u veterináře, se jizva KONEČNĚ začíná trochu hojit... sice nemá šanci srůst k sobě, ale Jackovo tělo pochopilo, že si musí poradit samo a začlo produkovat novou kůži :-) zatím ještě úplně vyhráno není, ale konečně to začíná vypadat lépe a při nejnovějším vážení jsme prolomili hranici 30 kg:-)
Jack se svými zdravotními asistentkami ... :o)
Mazleníčko, mazlení...
Ještě jednou bychom chtěli poděkovat celému týmu veterinární kliniky Salvus za záchranu Jackova života a za veškerou věnovanou péči :o)